Prace eteeky radia

Práce pøekladatele je extrémnì velká a komplikovaná. Pøedev¹ím je dùle¾ité si uvìdomit pøítomnost, co se poèítá a jaký je její primární cíl. Pøekladatel, na rozdíl od vnìj¹ích okolností, je nejen pøelo¾en. Jeho hlavním smyslem je komunikovat s lidmi, kteøí mluví jinými jazyky. A» u¾ je mluví skrze písma a písemný text, nebo provádí pøirozenou komunikaci, urèitì existují i jiné vìci. Je v¹ak dùle¾ité si uvìdomit souèasnou situaci, ¾e také prostì sdìluje první cíl své tvorby.

Jaký druh komunikace mohou tyto typy vzájemnì komunikovat?Za prvé bude urèitì pravidelnì rozumìt, ¾ít. Za druhé, budou existovat písemná ujednání, která budou spu¹tìna bez pøítomnosti komunikujících osob èi entit.

Pokud jde dále, stojí za to rozli¹ovat mezi tìmito typy osobních a pøímých pøekladù. Souèasné a po sobì jdoucí interpretace naleznete zde.

Souèasné interpretace se nazývají ty, které bì¾í paralelnì s pøelo¾eným textem. V posledním jednom období je výpovìï jedné hlavy, navíc tlumoèník mluví bìhem této doby. Posun v sekvenci je pouze základní a trvá pouze èást èasu, který je pro pøekladatele potøebný k získání obsahu výkazu.

Druhá èást pøekladu je po sobì jdoucí tlumoèení. A samozøejmì, po sobì jdoucí interpretace budou nazývány tìmi, které se chovají "kus po kousku". Mluvèí dává fragment jeho pozornosti, pak pí¹e pøestávku, aby pøekladatel mohl pøelo¾it tento segment. Pøekladatel, v poøadí výpovìdí, mù¾e mít poznámky, mù¾e mít, mo¾ná na mno¾ství rùzných systémù, kódovat to, co je dùle¾ité z prohlá¹ení. Nejdùle¾itìj¹í je v¹ak to, aby se tyto vìci provádìly peèlivì, aby v první øadì vedly vìci, významy a významy, ale nebudou reprodukovat slova pøesnì.